Na křižovatce uprostřed naší obce stojí kamenný kříž s nápisem: „Tento kříž věnoval zdejší občan Izidor Mlýnek L.P. 1885“. Málokdo dnes tuší, že v nápise na kříži se skrývá tragédie jednoho zbytečně zmařeného života.
Izidor Mlýnek byl sirotek. Jako roční dítě ztratil oba rodiče při epidemii cholery. Sourozence neměl a tak se ho ujali jeho příbuzní – sestra jeho matky. Když dosáhl 18 let, rozhodl se žít samostatně a hospodařit na majetku po rodičích. K domku č. 12 patřil velký pozemek.
V 18 letech šel poprvé k muzice. Izidor nechtěl tančit, přesto mu kamarádi vybrali tanečnici a nutili ho tančit. Obklopili Izidora a jeho tanečnici, vytvořili kolo, aby nemohl odejít. Jeden z mládenců Izidorovi podrazil nohy, aby se ostatní ještě více pobavili. Pádem si Izidor zranil ruku a nohu. Špatné ošetření a domácí léčení mělo tragické následky. Noha se nehojila a hrozila amputace, kterou Izidor zamítl a zemřel na otravu krve.
Izidor si v poslední vůli vymínil, aby na jeho památku postaven kamenný kříž. Majetek odkázal svému bratranci, který pozemky rychle rozprodal a peníze prohrál v kartách. Obec od něj zakoupila zahradu na stavbu nové školy.
Kříž stojí na původním místě dodnes. Poslední oprava proběhla v roce 2015.
V roce 1968 zaznamenal pan Sukup tuto historii z vyprávění paní Rosíkové. Ta byla svědkem stavby a svěcení kříže se účastnila jako družička.