Události v roce 1945
S příchodem nového roku 1945 se začala blížit fronta ze Slovenska k našim hranicím. V obcích byly zavedeny noční hlídky, u nás po 11 mužích každou noc. Jejich úkolem bylo zadržet každého neznámého člověka a předat jej četnictvu.
Z Německa prchalo stále více mladých lidí, kteří byli přinuceni tam pracovat. Ukrývali se u svých příbuzných, sousedů nebo i v sousedních vesnicích. Chycení kohokoliv z nich znamenalo odvlečení do koncentračního tábora. Mnoho mladých mužů se přidávalo k pozemnímu hnutí partyzánů, které mělo za úkol působit Němcům za frontou co největší škody. V naší dědině se zdržovali někteří partyzáni i se svým vůdcem Ivanem Úlehlou, kterým zdejší obyvatelé poskytovali všemožnou pomoc a podporu.
Dne 13. dubna 1945 přijelo do naší obce auto s asi 10 členy hradišťského gestapa. Měli s sebou spoutaného mladíka z Topolné, jistého Dohnala, který je vedl k domku č. 92 patřícímu Cyrilu Dohnalovi. Ukrývali se tam tři mladíci uprchlí z Německa. Byl to syn majitele domu Jan Dohnal a jeho kamarádi Stanislav Babica z č. 77 a Miroslav Mlýnek z č. 114.
Dvěma mladíkům, Dohnalovi a Mlýnkovi, se podařilo před Němci uprchnout, ale Babicu postřelili do nohy a chytili. Po surovém bití pažbami pušek jej spoutali, vhodili do auta a odjeli s ním. Víckrát už jej nikdo z obce nespatřil živého.
Cestou z Komárova ještě přepadli úkryt partyzánů. Ten se nacházel ve vinohradě Františka Lisoňka ve zpola sesutém sklepě, o kterém jim dle domněnek pověděl nešťastný Babica. Ukrývali se tam ruští zajatci, z nichž jednoho postřelili a oba pak spoutali a odvezli. Co se s nimi dále dělo již se nikdo nedozvěděl.
O týden později naši vesnici ještě před svítáním obklíčili němečtí vojáci s četou asi 20 gestapáků. Vnikli do domku č. 27 patřícímu Josefu Blahovi, dále do domku Jana Močičky č. 33 a do domku Petra Žeravíka č. 64. Hledali jejich syny, kteří rovněž uprchli z Německa. Hledaní mladíci však nebyli doma. U Josefa Blahy prozradil jeho šestnáctiletý syn Miloslav, že jeho bratr, kterého hledali, přespává v domku Františka Lisoňka z č. 59. Tam je Blaha musel ihned zavést. Mezitím se ale hledaný Josef Blaha mladší ukryl, takže Němci téměř odešli s nepořízenou. Objevili však zimník a šálu a mladý Miloslav Blaha prohlásil, že je to majetek jeho bratra. Po tomto zjištění začali Němci nelidsky mlátit majitele domku Františka Lisoňka a obzvláště pak jeho syna Antonína, který tvrdil, že zimník i šála jsou jeho.
Velké hrdinství projevil tento mladík, neboť i přes nelidské týrání neprozradil, že jen pár kroků od něj se ve slámě ukrývá hledaný Josef Blaha mladší. Nakonec vzali do auta statečného Antonína Lisoňka a oba Blahy, otce i šestnáctiletého syna, a odvezli je do Uherského Hradiště.
Osvobození Komárova
Mezitím se fronta blížila k našemu kraji. Čím dál častěji vesnicí projížděly ustupující oddíly Maďarů a Němců. Vzduch se otřásal mohutnými výbuchy a detonacemi, jak ustupující Němci ničili za sebou mosty a důležité dopravní spoje. Bylo vidět exploze dopadajících granátů na kopci u Mistřic a v „Dolním lese“ u Kněžpole, hořící továrnu „Avia“ v Kunovicích, hořící cukrovar ve Starém Městě a zvláště poslední dubnová noc byla ozářena mohutným požárem skladu dřeva na Velehradě. Obyvatelé se ukrývali ve sklepích a různých vykopaných krytech, kam si schovali zásoby, šatstvo a všechny cennější předměty.
Na konci dubna se vrátili oba Blahové z hradišťské věznice, z níž propustili vězně než fronta dosáhne města. Mladíci Lisoněk a Babica se společně s nimi nevrátili.
Dne 1. května stála již fronta na „Bukovině“ (polní trať mezi Komárovem a Topolnou) a k večeru začaly dopadat první ruské granáty kolem naší vesnice. V noci z 1. na 2. května zuřil boj kolem naší vesnice. Až kolem jedné hodiny v noci začali Němci ustupovat z Komárova směrem ku Pohořelicím a Karlovicím. Dne 2. května v půl osmé ráno osvobodily naši obec ruské a rumunské oddíly postupující od Březolup. Téhož dne byla rovněž osvobozena Napajedla a Pohořelice. Příštího dne potom Oldřichovice a fronta postupovala rychle směrem na Hanou. Za osvobozovacích bojů v našem okolí padlo 8 ruských vojáků, kteří byli uloženi ve společném hrobě na návsi v Pohořelicích, daleko od své vlasti.
Když na obecní radnici opět zavlála naše česká vlajka, zavládla mezi občany radostná nálada. Po dlouhých šesti letech utrpení a teroru byli opět svobodní.
Komárovští mučedníci
Radost z konce války a osvobození však v naší vesnici brzy vystřídal smutek. Po ústupu Němců se roznesla zpráva, že na lesnatém kopci Kalvárie nad městem Napajedla umučili ustupující gestapáci několik lidí, mezi nimiž byli i komárovští mladíci Lisoněk a Babica. Po propuštění vězňů v Uherském Hradišti se nevrátili domů a marné bylo pátrání po nich.
Dle výpovědi napajedelských občanů a mladíka Dohnala z Topolné, kterému se v poslední chvíli podařilo uprchnout, přivedla četa hradišťských gestapáků v noci dne 28. dubna na Kalvárii pět lidí. Mezi nimi byli též naši komárovští mladí občané. Ostatní tři byli občany Kunovic. Nejprve jim gestapáci poručili vykopat hroby a pak je umučili. Zmučená a rozpíchaná těla svých obětí naházeli do vykopaného hrobu, ale později, ve snaze zahladit stopy po svých ukrutnostech, naložili je na poštovní káru a u „Janišového mlýna“ je i s károu vhodili do řeky Moravy. Pátrání po nich bylo delší dobu marné až dne 14. května mrtvá těla těchto mučedníků vyplula na hladinu řeky.
Na druhý den, 15. května 1945, byla slavnostně pohřbena jejich těla u kostela v Komárově za velké účasti obyvatel nejen místních, ale také z celého širého okolí.
Také na místě tragédie, na Kalvárii, stojí pomník věnovaným všem pěti obětem a každoročně je při pietním aktu připomenut jejich tragický osud.
V prosinci roku 1945 byli rozhodnutím prezidenta republiky naši stateční mladíci im memoriam vyznamenáni Československým válečným křížem 1939.
V roce 1946 se dne 16. června konala velká jubilejní slavnost 60 let postavení naší školy v Komárově. Při této příležitosti byla na školní budově slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná umučeným mladíkům.
Toto memento v historii Komárova nesmí být nikdy zapomenuto. Zvláště dnes, v kontextu současných událostí, je nanejvýš důležité si připomínat oběti války a dělat vše pro to, aby zbytečně nevyhasínaly další životy.
Text z obecní kroniky připravila a doplnila z dalších zdrojů Karolína Seidlová
